Quantcast
Channel: SNOW.CZ - recenze
Viewing all 577 articles
Browse latest View live

LEKI Monkey vario S (recenze)

$
0
0

Čtenářská recenze - LEKI Monkey vario S: Po nákupu teleskopických LEKI holí pro staršího syna jsem náhodou objevil tyto starší teleskopy se systémem triggrem S za pár kaček na jednom inzertním serveru. Po kladných zkušenostech s o něco málo většími driftery bylo jasné, že za takovou legrační cenu je bez zaváhání bereme Zatímco driftery (co se týče vzhledu) jsou taková dizajnovka ve stylu holí pro starší, leki Monkey jsou typické veselé hole pro nejmenší dětičky. A to jak veselými obrázky (jak jinak než opičí ksichtíky), tak svou délkou. Oficiální variabilní rozměry jsou 80–105 cm, ale v reálu jdou zasunout ještě o více než 10 cm, takže se dostáváme na délku pod 70 cm. U 6 letého syna jsme však narazili. Trigger S systém v kombinaci s klasickými Leki poutky mu činil obrovské potíže. Nacvaknutí ještě probíhalo docela dobře, ale vycvaknutí - onen typický pohyb palcem a vytočení ruky bylo nad jeho schopnosti, takže jsem mu to musel skoro před každým vlekem vycvakávat já. Možná to bylo způsobeno použitím poutek, které byly na dětské ručce trošku volnější. Další pokus tak učiníme příští rok, kdy už by měl mít „poděděné“ Leki rukavice s integrovaným poutkem po starším bráškovi. Co mě překvapilo, byl fakt, že tyto Monkey jsou širší než drifery a pocitově i přes své menší rozměry minimálně stejně těžké. Je vidět, že je to už holt starší model a materiály šly dopředu. Ale ani tak to není žádná hrůza a dítě ten kousíček hliníku v klidu unese. Na rozdíl od drifterů a jejich zámku Speed Lock mají zkracování řešené šroubovacím mechanismem, kdy se otáčí celými trubkami proti sobě a povolují se, či přitahují. I přes intenzivní používání starším synem na lyžáku jsme nezaznamenali, že by se samy pootočily či dokonce zasunuly. Zkrátka i tento (jednodušší?) systém spolehlivě funguje. Spodní část mi tak nějak připadá měkčí, než horní díl, do kterého se zasouvá. Jednak proto, že obsahuje větší množství vrypů a také při přepravě kurýrem na ně musel DPDák něco hodit a v této části byly hole ohnuté. Bez problému se ale daly vyrovnat. Dnes se již neprodávají, ale byly k mání za cenu lehce přes 1000 Kč. My je užíváme hlavně tam, kdy je pravděpodobné, že budou hole nějaký čas bez dozoru. Pokud je někde náhodnou objevíte na prodej a máte doma začínajícího lyžaře, je to dobrá volba a mohu je doporučit.

K2 K2 Wayback 96 (recenze)

$
0
0

Čtenářská recenze - K2 K2 Wayback 96: Při výběru skialpové lyže jsem si zadal tyto parametry: Hmotnost cca 1500 g, šířka pod botou cca 95 mm, poctivé jádro, žádná pěna. A konstrukce s rockerem. Dal jsem také na doporučení kamarádů, mezi kterými je hojně používán model Wayback 88. Vlastní zkušenosti Výstup na lyžích: S vázaním TLT Radical Speed Radical lyže váží: 1 980 g, což je u tak široké lyže pozitivní. Při montáži jsem si posunul vázání 1,5 cm dopředu před montážní střed, což mi pomáhá při sklápění lyže na obrátkách. Šířka 96 mm je dost hraniční, zejména při delších tvrdších traverzech. Horní strana lyže má speciální úpravu proti nalepování sněhu. Tuto vlastnost jsem ještě ještě v reálném užívání nezaznamenal. Lepí se to stejně jako ostatním. Sjezd: jakýkoli měkký terén není problém. Rocker lyže pěkně vytahuje na povrch a šířka pod botou je dostačující k tomu, abyste plavali a nebořili se. Změna délky oblouku lyžím nečiní problém. Největší slabina těchto lyží je jízda na tvrdém podkladu. Zmrzlá sjezdovka nebo ledové plotny není žádný požitek. Samozřejmě je to způsobeno nízkou hmotností a menší torzní tuhostí. Lyže mají pohledný design s výraznými zelenými barvami, které jsou vidět i při snížené viditelnosti. Protože jezdím často lesem a ještě častěji úzkou stopou, stává se mi, že mám posekané špičky. Proto jsem na špičky přišrouboval ochranné kovové špičky z jiných lyží. Většina lyží od firmy K2 má tenčí hrany než lyže jiných výrobců. Po první sezoně používání hodnotím tyto lyže chvalitebně.

Birki Carbon (recenze)

$
0
0

Čtenářská recenze - Birki Carbon: Hole jsem pořizovala zde na eshopu SNOW.CZ. První pár byl pro syna, který vyrostl ze svých starých holí. Tomu se hole docela líbily, hlavně tím, že jsou o dost lehčí než klasické hliníkové hůlky. Také design je decentní a vkusný a hodí se ke kdejaké barvě. Tato první hůlky jsem si od syna občas vypůjčila (protože jsou fakt hezčí a lehčí než moje), až jsem si na ně zvykla natolik, že jsem si pořídila i pár pro sebe (abych mu je nemusela při společném lyžování závidět:)) Rukojeti hůlek jsou poměrně úsporné, úzké. Mám trochu radši když je tam více plastu a ohraničují ruce hlavně sezhora, aby při lehčím úchopu nevypadly z ruk. To je asi jediné, co bych hůlkám vytknula. Řemínek na ruce bohužel nemůžu hodnotit, neboť jsem od malička naučená z bezpečnostních důvodů jezdit bez něj, takže hole si na ruce prostě nedávám. Lehkost holí je velmi příjemná, ale jsem sama velmi zvědavá jak přežijou případné kolize a pády, zdali je materiál natolik dobrý, jak je popisovaný. Talířky jsou v tradičním malém provedení, vhodném na upravené sjezdovky.

RELAX HTG45 HYPERSONIC (recenze)

$
0
0

Čtenářská recenze - RELAX HTG45 HYPERSONIC: Tyto brýle jsem si dokoupil jako alternativu pro horší počasí, tj. zataženo, mlha nebo večerní lyžování, pro které je kategorie S1 ideální. Druhé mám S3 do sluníčka. Někdo volí kompromis S2 nebo vyměnitelné zorníky, u kterých je riziko poškození povrchu při výměně. Pro výše uvedené podmínky naprosto vyhovují, lehce oranžové zbarvení je vhodné do mlhy a je přes něj dobře vidět i na večerním lyžování. Mají široký zorný úhel, opravdu se nemlží a jsou pohodlné. A především perfektně sedí s helmou Elan Morpheo Black, která je také v recenzích. Pásek brýlí mám na přilbě ukotvený, takže neklouže, přestože silikonovou vrstvu nemá.

Westige Crust (recenze)

$
0
0

Čtenářská recenze - Westige Crust: Jedná se o vestový chránič, po oblečení na tělo se vepředu zapne na zip. Kromě hlavní tuhé partie na zádech má ještě podobné chrániče z boku a mírně zepředu, pro ochranu podžebrové části těla. Spodní lem vesty je opatřen silikonovým páskem, takže se neshrnuje ani neklouže. Tento chránič nemá ve vestě integrovaný pás ve spodní části pro jeho těsnější dotažení. Zip se po první sezoně používání jeví být poměrně kvalitní. Z hlediska velikosti mám drobnou výtku, vesta je velmi úzká a syn (přestože je hubeňour a má těch 140 cm) ji bez pomoci nemá šanci zapnout. Vždy musí jeden člověk přitahovat obě části zipu k sobě a druhý může zapínat. Jinak délkově sedí bezvadně. Designově je vesta poměrně vyvedená, černá barva, bílý zip a lemování a stříbrno-bílý potisk nemůže urazit. Dalším plusem byla poměrně výhodná cena (zakoupen ve výprodeji po loňské sezoně). Kromě lyžování a snowboardingu jsem se na štítku dočetla, že je tento chránič vhodný i např. pro cyklistiku, takže najde své využití případně i v letní sezoně.

NORDBLANC Orb (recenze)

$
0
0

Čtenářská recenze - NORDBLANC Orb: K nákupu funkčního termotrika a kalhot (Lex) NordBlanc jsem se rozhodl na základě pozitivních zkušeností, na které jsem narazil na internetu. Vzhledem k tomu, že jsem nepotřeboval zahřát jen na lyžích, ale také při statičtějších aktivitách (např. zimní venkovní koncerty), volil jsem spíše něco teplejšího. Hned při prvním použití mě mile překvapil tepelný komfort, který mi tato sada přinesla. Na lyžích při pohybu velmi dobře odvádí vlhkost od těla a mám pocit, že udržovaná teplota je bez výrazných výkyvů. Důkazem, že jsem dobře zvolil, pro mne bylo i to, že jsem letos téměř nemusel používat mikinu a vystačil jsem si pouze s tímto funkčním trikem a bundou. Zateplit další vrstvou tak bylo třeba až od nějakých 12, 13 stupňů pod nulou. Schopnost udržet tělo v teple jsem pak ocenil i při mých hudebních aktivitách. Hodinové zimní koncerty, které byly pro kolegy utrpením a odnášeli je různými nachlazeními a chřipečkami, jsem letos zvládl bez jakýchkoli ztrát (klepu na dřevo Materiál Dryfor je vcelku příjemný na nošení, z vnější strany je pak povrch prádla hladký. Na exponovaných místech se však po první sezóně začaly vytvářet drobné žmolky. Na funkci (rostlináře) to však nemá vliv:-) Celkově jsem tedy nadmíru spokojen a pokud chce být někdo opravdu v teple, podle mých zkušeností nákupem neprohloupí. V současné době je k dostání v příjemných posezónních slevách.

Dalbello Avanti AX 120 IF (recenze)

$
0
0

Čtenářská recenze - Dalbello Avanti AX 120 IF: Kdo v přezkácích Dalbello Avanti AX 120 IF jezdí? Celkem zkušený lyžař nad 50 let. Váha 95 kg, výška 190 cm, relativně dlouhá holení kost (větší páka), širší nárt a mírně vychýlený palec. Lyže: Salomon 24Hours Max, 178 cm. Terén: Převážně upravené sjezdovky v celé škále obtížností. Dojmy po sezóně: Noha je v botě dokonale zafixovaná. (Mimo sjezd doporučuji povolit přezky – botička netlačí, ale při maximální fixaci se noha za čas odkrví.) Přenos síly do lyží je velmi přesný. Boty opravdu „drží“ tak, jak se od nich očekává. Odezva na „povely“ je i přes komfort velmi dobrá. Nástup flexe je plynulý a podle tlaku na botu v různém oblouku očekávaný. Závěr: Pokud chce lyžař kvalitní sjezdové boty se slušným poměrem cena/výkon jsou Dalbello Avanti AX 120 IF skvělou volbou.

Salomon 24 Hours Max (recenze)

$
0
0

Čtenářská recenze - Salomon 24 Hours Max: Salomon 24 Hours Max 16/17 – jaké jsou dojmy po sezóně? Od prvních sjezdů, a celá sezóna mi to potvrdila, jsem měl pocit, že je to přesně to, co od lyží budu dalších pár let očekávat. Univerzálka s velmi snadnou ovladatelností, která si poradí s různým terénem a profilem trati bez toho, aby zruinovala moji tělesnou schránku. … a když budu chtít trochu „přitvrdit“, neuhne. Lyže skvěle drží ve středním i delším řezaném oblouku. Pro ostřejší zatočení jim nevadí jít do oblouku smýkaného. Lyže jsou dostatečně pružné, pevné a stabilní na hranách. Dovolují rychlé a přesné řízení v zatáčkách s minimem námahy a snadným přechodem z jedné hrany na druhou. Lyže jsou stabilní i při rychlejší jízdě. Nejlépe jim však sedí střední rychlost v delších a středních obloucích, kde vyniká její velmi snadná ovladatelnost. Oproti RC4 SC (ty jsou trochu pravda z jiného soudku) odpouští drobná zaváhání, která po celém dni lyžování a v měnícím se terénu dostihnou každého. A ještě jedna zkušenost. Při předávání lekcí prvních lyžařských „krůčků“ malému dítěti se lyže chovaly pohodlně a „nepřekážely.“ (Člověk pak byl, tak nějak, méně rozlámaný.) Závěr: Kdo chce osvědčené sportovně - univerzální lyže pro celý den, a není nutně naladěn na „Race“ modely, jsou tyto skvělou volbou.

LEKI Carbon 11 S (recenze)

$
0
0

Čtenářská recenze - LEKI Carbon 11 S: První sezonu jsem hole používal s běžnými rukavicemi a využíval jsem přiložené řemínky. Po počátečním váhavém pocitu, jsem si na řemínky zvykl a neměl jsem mu prakticky co vytknout. Navíc tím, že je řemínek „volně“ na rukavici, tak je zajištěno, že si rukojeť vždy perfektně sedne do dolíku mezi palce a ukazováčkem. Na další sezonu jsem si pořídil rukavice Leki s všitým „poutkem Trigger“. Tady bych upozornil na jednu věc. Ne každá rukavice Leki má poutko všité přesně do důlku mezi palcem a ukazováčkem. Některé starší modely měly poutko více posunuto k ukazováčku a po zacvaknutí hole se pak rukojeť v dlani nepřirozeně stáčela. Proto doporučuji při koupi rukavic Leki vždy vyzkoušet, jak v rukavici sedí rukojeť. Po dvou sezonách můžu říct, že jsem s holemi naprosto spokojený. Na systém Trigger jsem si rychle zvyknul. Funguje jednoduše a spolehlivě. Z druhé strany je ale potřeba říct, že i bez něj se dá obejít a tím pádem si můžete pořídit jiné karbonové hole za výrazně nižší cenu. Další postřehy a detaily: V délce 130 cm má jedna hůl hmotnost 226 g (váženo bez zmiňovaného poutka) Když si uvědomíme, že v rukojeti je zabudovaný mechanismus Trigger, hmotnost je velmi solidní Samotná rukojeť je velice dobře tvarovaná Dolní talířek a hrot jsou kvalitní Stejně jako elegantní černý lak, který je odolný proti poškrábání Pocitově je hůl velice dobře vyvážená

Atomic Shift MNC 13 (recenze)

$
0
0

Redakční recenze - Atomic Shift MNC 13: První pocity Každé lyžařské vázání je dnes už hi-tech výrobek, takže dokonalé řemeslné zpracování se od tohoto typu produktu tak nějak automaticky očekává. Zatímco pata první zájem nijak moc nepřitahuje, jeví se v zásadě jako konvenční nášlapná pata tradičního alpského vázání, špička se o pozornost přihlásí o to víc: jak tvarem s podivným zobákem vpředu, tak i strukturou povrchu použitého plastu. Právě plast jí dominuje, ovšem v mechanicky přesné kombinaci s kovovými prvky. Na plast je potřeba vsadit proto, aby se minimalizovala hmotnost produktu – to je totiž veličina, která je pro reakci trhu zásadní. Proto technici vybrali – vůbec poprvé pro lyžařské vázání – karbonem vyztužený polyamid, který má poměr pevnosti a hmotnosti pro tyto účely optimální. Na páteřní prvky konstrukce je použita ocel a hliník, ta prvně jmenovaná ale v míře minimálně nutné. Hmotnost Podařilo se tak dosáhnout hmotnosti 1700 g na pár. Taková hmotnost je konkurenceschopná s obdobně „silnými“ vázáními pinových konceptů (Market Kingpin: 1460 g, Dynafit Beast 14 cca 1600 g), ale výrazně lehčí než adekvátní rámová vázání (Fritschi Freeride Pro 2014 g, Marker Baron 13 2450 g, Atomic Tracker 13 2920 g, Tyrolia Adrenalin 13 2720 g). V ohledu hmotnost tedy lze konstatovat, že úkol obsadit čelní skupinu pelotonu byl splněn. Rámová, nebo pinová? Rámová vázání zažívala boom nějakých deset let nazpět, ale nyní již pomalu ustupují do pozadí. Stojí za tím zejména jejich vysoká hmotnost ztěžující výstup, takže jejich klientelou jsou zejména freerideři, kteří možnost stoupat využívají spíše výjimečně a nějaké to kilo navrch na svých krátkých trasách zvládnou. Lehčí rámové modely navíc oproti klasickým sjezdovým i pinovým modelům nedostačují v tuhosti, což limituje výkon a přesnost vedení lyže zejména u ambiciózních lyžařů, těch nejnáročnějších klientů. V sekci skialpinismus dnes válcuje konkurenty pinový koncept, který se propil do nabídky všech skialpových a většiny tradičních sjezdových výrobců. Nedá se ale říci, že by neměl své limity. Jako první nikoli optimální faktor se jeví bezpečnostní standardy, které jsou v porovnání s tradičními alpskými nedostačující. Mnoho náročnějších jezdů irituje i přenos sil do špičky vázání, tedy gro impulsů k ovládání lyže přes ocelové piny. Vedle potenciálních ztrát energie (délka pák = nepřesnost) hraje roli i nízká elasticita vázání. A právě tyto nedostatky má nový Atomic/Salomon Shift vymazat. Nahoru i dolů bez kompromisů Zadání na nový produkt ze strany jezdců tedy znělo: chceme vázání, na kterém se stoupá komfortně a efektivně jako na pinovém, ale zároveň na němž se sjíždí jako na alpském – sjezdovém. Cody Townsend připomíná, že oproti prvním návrhům se finální produkt dostal úplně někam jinam. „Je to jako sen“, vyznává se v jednom z videí. A naše poznatky? Oproti pinovým vázáním dominuje Shift zejména v režimu sjíždění, přičemž zřetelné jsou tři výhody: Bezpečnostní funkce, která splňuje předpisy pro sjezdová vázání (DIN 6-13). Netřeba rozebírat. K té se váže i elasticita vázání. Salomon tvrdí, že elasticita Shiftu je shodná jako u vázání STH12 roky úspěšně používaného pro konvenční sjezdové vázání. Při jízdě to nepoznáme, ale když si zahýbeme s upnutou botou ve vázání, nemáme důvod toto tvrzení rozporovat. Zmíněná fakta nejenže snižují riziko pro tělo, ale nejsou nevýznamná ani z hlediska psychologického: důvěra v kvalitu a funkčnost vybavení je předpoklad pro plnohodnotné zážitky na kopci. Zmíněný psychologický efekt – přinejmenším – podporuje i skutečnost, že zatěžujete lyži přímo z podrážky lyžařské boty, nikoli přes piny. Lyžařská bota je v bližším kontaktu s lyží, a takový přenos sil je účinnější. Uživatelský komfort Líbil se nám. Chce to trochu grif, ale pokud ho získáte, není potřeba hrubá síla. Příjemný je výstup z pinů, kde se po zmáčknutí nosu špičky holí čelisti otevřou, stejně jako u pinové klasiky. Zcela radostné je ale užívání v módu sjezd. Při tomto režimu nenajdete rozdíl mezi Shiftem a vázáním sjezdovkovým včetně třeba zaklesnutí lyží do sebe pomocí brzd při transportu. Za nějakých 14 dní našeho testu jsme nenarazili na problém. Pokud bychom chtěli dosáhnout funkční dokonalosti vázání, mohli bychom uvést jako nevýhodu nutnost vystoupit z vázání při přestavování režimu sjezd/chůze. Rámová vázání to umí, pinová ne. Na druhou stranu situací, kdy přepínáte režim, a při tom si nesundáváte/ne­nadáváte stoupací pásy (které samozřejmě vyžadují sundání lyže), nebývá moc. Stoupání je obdobné jako při použití jiných pinových modelů. Nižší podpatěnka s úhlem zdvihu 10° koresponduje s trendem, kdy větší náklon při strmých stoupáních absorbuje významně ohebná bota. Při použití tvrdších bot to ale může komfort výstupu trochu omezovat. Pro všechny boty Významná výhoda Shiftu je i možnost upnout do sebe boty všech norem, tedy touringové a alpské, aniž by se omezila bezpečnostní funkce vázání. (Odtud zkratka MNC v názvu: MultiNorm Certification). Jen je potřeba nastavit správnou výšku kluzné podložky špičky, což obstará jeden šroub. Praktické je i dlouhé lože pojezdu patky, jedno (už namontované) vázání se tak dá použít pro široký rozsah velikostí. Díky separátní montáži paty a špičky také neexistují velikostní varianty produktu, což ocení třeba obchodníci. Pěkné a unikátní je, že na čistě sjezdové použití si můžete vzít třeba závodní semiplugy bez pinů. Pro koho je? Shift je primárně pro ty, kdo chtějí nekompromisně sjíždět nejen prašanové kopce, ale klidně i sjezdovky. A při tom si sem tam i někam šlápnout, spíš za hezkým sjezdem než za turistikou. Možná, že spíše než toho pravého uživatele bychom mohli doporučit optimální model lyže, na který Shift namontovat: každá, která je stavěna primárně na sjezd a na stoupání až následně. Jinými slovy každá freeridovka, případně allmountainka, kterou nárazově používáte na nenáročné formy skitouringu. Video – ovládání a funkce vázání Salomon Shift MNC 13 a Atomic Shift MNC 13 A jedno delší video přímo od Salomonu

Garmin Forerunner 935 (recenze)

$
0
0

Čtenářská recenze - Garmin Forerunner 935: Zlákán reklamou, nejen ve Snow, jsem si koupil sportester Garmin Forerunner 935. Mělo smysl nahradit aplikaci v mobilu + sportester bez GPS za jedny multifunkční hodinky? Pokud to beru čistě z pohledu lyžování, tak to smysl nedává. Takto jednoduchý závěr ale k těmto hodinkám určitě nelze udělat, proto čtěte dál... Cesta k hodinkám byla trnitější. Hodně jsem uvažoval o Garmin Fenix 5 případně 5S. Celkově se mě hodinky líbili, protože to nebyly jen plasťáky, ale měli i nějaký outlook, takže jdou vzít bez problémů i k obleku. Poté co jsem ale hodinky viděl naživo, tak jsem se klonil spíše k nejmenšímu provedení 5S + začal přemýšlet o jiných variantách (VivoActive3). U Fenixů 5 se mě nelíbila velikost a váha a Fenixy 5S tyto neduhy řešily jen částečně. Potom jsem ale ve Snow viděl ve spojitosti s lyžováním i Forerunnery 935, o kterých jsem předtím neuvažoval. Přece si nebudu kupovat hodinky na běhání, když v zásadě neběhám... Jenže softwarové vybavení Forerunneru 935 je v zásadě totožné s Fenixy 5, váha je poloviční a velikost na moji menší ruku výborná, takže téměř nebylo co řešit (jen jsem musel zkousnout ten všudypřítomný plast, ale i tak se k tomu obleku jakž takž dají). Lyžování Hodinky jsem samozřejmě nekupoval jen na lyžování, to by byl skutečně nesmysl, ale vzhledem k umístění recenze na Snow, touto kapitolou začnu. Bohužel jsem hodinky koupil až na konci sezony, takže jsem toho s hodinkami až tolik neodlyžoval, ale dobrý přehled jsem si o hodinkách udělal. Pokud nevíte o alternativě, tak hodinky dávají o lyžování krásný přehled, protože vidíte všechny důležité informace o vašem lyžařském dni - ujetá vzdálenost z kopce, průměrná rychlost, ztráta nadmořské výšky, tepová frekvence a mnoho dalších (viz fotky). V zásadě stejný výsledek ale dostanete kombinací levného sportesteru a lyžařské aplikace v mobilu (která v některých případech přináší lepší grafické zpracování a další informace např. na mapě barevně odlišenou aktuální rychlost, skoky, přehled o čekání ve frontě,... Tady bych od Forerunneru 935 čekal nějakou přidanou hodnotu, například hodnotu tepovky jen cestou z kopce. Bez pochyby přidaná hodnota je ale ve zhodnocení výkonu - pole Anaerobní TE a Aerobní TE, které vám řeknou jaký anaerobní a aerobní prospěch pro vás aktivita měla. Dále je to potom informace o času potřebném na regeneraci. K tomu mám ale připomínku, pokud například kombinujete lyžování a snowboard a nesloučíte si je do položky multisport (což hodinky umožňují), tak po dokončení lyžování dostanete informaci, že si máte dát třeba 15 hodin pohov. Pokud si jdete ale ještě na hodinu na snowboard, informace o 15 hodinách z předchozí aktivity není zohledněna a sportester vás nechá odpočívat jen 2 hodiny. Tomuto údaji také úplně nevyhovují aktivity s nižší tepovou frekvencí jako turistika, kdy po celodenní tůře dostanete hodinu šlofíka a můžete znovu vyrazit. Ale abych jen nehaněl, pro vyšší frekvence funguje bezvadně, tam je čas odpovídající a překvapivě přesný (alespoň dle mých pocitů). Porovnání přesnosti měření Měřen jeden den na Klínovci, ke kterému jsou i fotky Forerunner 935 - vzdálenost 52,28 km, převýšení 7 726m, průměrná rychlost 24,7 km/h, 37 jízd Lumia 920+Sky Recoder - vzdálenost 52,81km, průměrná rychlost 62,96 km/h, 31 jízd (pro mě etalon, který dle mapy jen lehce přeměřuje, počítá občas i začátek vleku) Samsung S7+Trace snow - vzdálenost 43,7 km, převýšení 8 329m a průměrná rychlost 73,4 km/h (vesměs začíná počítat jízdu až v 1/5 trasy, ale má hezky barevně odlišenou rychlost + počítá skoky (podivně Skiline - vzdálenost 68 km, převýšení 10 521 m, jízd 31. Závěry: Vzdálenost - vzdálenost měří Forerunnery 935 překvapivě přesně, byť podle mapy jsou některé jízdy lesem (ve kterém jsem ale nejezdil . Náhoda to zde ale nebyla, protože i jindy měřili takto přesně. Uvidíme dále. Převýšení - pokud beru, že Skiline je naprosto přesný, protože převýšení vleku je dané, tak je tady dost velký rozdíl... Částečně může být dáno počasím, protože převýšení měří barometricky, ale i tak je to divné. Možná to souvisí s těmi jízdami v lese... Na túrách mě přijde, že měří přesně. Na zadané trase s jasným převýšením (pořád do kopce) to naměří očekávanou hodnotu. Uvidíme dále. Průměrná jízda - tady je vždy otázka, co se bere, každopádně 25 km/h musí být i s pohybem ve frontě. Údaj z Nokie mně přijde nejsmysluplnější, byť je to asi víc než je realita. Počet jízd - 31 je správně. Forerunner tam mají i jízdy o nula sekundách, či jedné sekundě Ostatní aktivity Nabídka aktivit je nepřeberná, ideální jsou ale na aktivity venku, byť i indoorové zvládají. Třeba při běhu na pásu ukazující nečekaně dobrou hodnotu. Plavání - v zásadě hlavní důvod, proč jsem hodinky kupoval, možnost měřit tepovku při plavání nemají všechny sportestery. V bazénu jsem s nimi spokojen, i když i zde mám výtku, pokud doplavete někoho pomalejšího a změníte styl, tak se vám počítá další bazén, takže statistiky v kelu (ano lze řešit dalšími apkami, ale hrajte se s tím zpětně). Celkově ale spokojenost, obrátky měří celkem dobře, jen občas je nějaký bazén navíc. Plavání v otevřené vodě - pokud neplavete pouze jedním směrem, tak v zásadě nepoužitelné. Pod hladinou to totiž signál nechytá, takže pokud plavete styl prsa k druhému břehu jezera a zpět, tak na druhé straně musíte vyndat ruku z vody a čekat, až se vzdálenost načte (na 250 m, cca 1-2 minuty) a plavete zpět... U kraulu či znaku je to jen o něco lepší, ale pro mě stále nedokonalé. Jízda na kole - bez problémů vše měří jak má Běh - ten bohužel není mým koníčkem, ale zde je gros hodinek, protože výběr funkcionalit je takřka nekonečný včetně věcí jako laktátový práh, VO2 max, spolu s hrudním pásem - doba došlapu na jednotlivé nohy,... Závěr Pokud se vyžíváte v tabulkách a chcete posunout svoji sportovní úroveň výše, tak jsou Forerunnery ideální hodinky. Navíc budou dobře vypadat, takže i v práci vám neudělají ostudu. Pokud vám stačí základní přehled a jinak hodinky nenosíte, tak levný sportester ve spojení s aplikací v mobilu odvede podobnou práci.

Rossignol PURSUIT S (recenze)

$
0
0

Čtenářská recenze - Rossignol PURSUIT S: Přilba Rossignol PURSUIT S mne zaujala svým vzhledem a především tím, že mi skvěle padla na hlavu. Zkoušel jsme více typů, ale tato u mne jednoznačně vyhrála. Při používání jsem zjistil, že systém ventilačních průduchů poskytuje dostatek pohodlí bez ohledu na venkovní teplotu. Zapínaní netlačí do krku. Přilba má odnímatelné vnitřní polstrování z velmi příjemného materiálu, které je možné prát, což je velkou výhodou, když se člověk potí. Přilba je výborně kompatibilní s brýlemi ROSSIGNOL. Závěrem bych chtěl dodat, že kvalita a výkon odpovídá ceně a přilbu mohou doporučit. Samozřejmě je třeba ji vyzkoušet, a pokud vám sedne, budete spokojeni

Head Nexo LYT 130 (recenze)

$
0
0

Redakční recenze - Head Nexo LYT 130: Odlehčovat i sjezdové boty dává smysl. Byli bychom možná sami překvapeni, jak často lyži s botou aktivně odlehčujeme, jak často svými silami překonáváme její kinetickou energii. Pro recenzi jsme tedy tentokrát sáhli rovnou na nejlehčí sjezdovou botu na trhu, Head Nexo Lyt 130. Model Nexo Lyt 130 ve hře o nejnižší hmotnost vykládá jako hlavní trumf nový skelet. Aby byl lehký, musí být vedle odlehčených komponentů vhodně zvolen použitý typ plastu a minimalizován jeho objem. Head to neřeší karbonem, ani zpevněnou kostrou skeletu. Vytáhl svou známou kartu – materiál zvaný grafen. Zopakujeme si, že to je supertenká forma uhlíku strukturou podobná grafitu, prakticky nejpevnější známý průmyslový materiál. Až dvě kila k dobru Porovnáme-li totiž hmotnosti stejně velkých podobně koncipovaných skeletů vícero značek, zjistíme, že Nexo Lyt 130 přemožitele nenajde. Při velikosti 26,5 mondo váží skelet 1 077 g. Což je o nějakých 200 g méně než jeho konkurenti Atomix Hawx Ultra nebo K2 Recon 130 LV. Freeridové a tedy i „chodicí“ Dalbello Lupo 130 C váží 1 474 g (+ cca 400 g) a dokonce loňská horká novinka Dynafitu, bota Hoji, respektive její skelet (vážící 1 160 g) je pořád o 83 gramů těžší než novinka Nexo Lyt 130. A nakonec ještě jen pro představu, skelet koncernového závodního bratra Head Raptor 140 RS váží 1 900 g, o nějakých 820 gramů více. Celkově pak bota i s vnitřní botičkou dosáhne nepatrně přes 1 500 g, oproti Raptoru tak na obou nohách ušetříme téměř 2 kg. Ačkoli jsem za dobu svého testování neměl prostor tuto výhodu potvrdit či snad dokonce nějak kvantifikovat, je logické přistoupit na názor, že nám ona dvě kila k dobru při lyžování ušetří nemálo sil. Přizpůsobivost? Mimořádná Head Nexo Lyt 130 si nehraje na závodní botu, naopak do popředí vysouvá komfort a nabízí hned tři varianty, jak ho přiblížit dokonalosti: Skelet lze tepelně tvarovat, aby ustoupil i výraznějším nepravidelnostem chodila. Tepelně tvarovatelná je i vnitřní botička. A nakonec přichází nová technologie Liquid Fit, kdy se segmenty vnitřní botičky kolem kotníků injektují speciální nestlačitelnou hmotou na bázi parafínu. Na noze Už na první pohmat poznáme, že se jedná o specifickou záležitost, botu se skeletem mimořádně lehkým i poddajným při manipulaci (velmi snadné vyjímání vnitřní botičky) a obouvání. I na vnitřní botičce je patrná snaha o odlehčení, naštěstí ale v rozumné míře, takže je poměrně bytelná. Není úplně na jedničku, ale boj o hmotnost si holt žádá kompromisy. Vyzdvihnout lze poctivý jazyk, mírné rozpaky pak vzbuzuje tenké polstrování límce botičky. Liquid Fit Za speciální zamyšlení stojí i technologie injektáže. Testovaná bota byla silně injektovaná (maximální doporučená dávka), parafín pocitově zaplnil prostor s poloměrem nějakých 5 cm okolo obou kotníků každé nohy. Při testování v prodejně to bylo příjemné, ale při lyžování jsem došel k tomu, že jsem to přehnal: Parafín se po stažení skeletu roztekl kolem nohy a nekompromisně ji sevřel tak, až v ní ve velké ploše uzavřel každou vlásečnici. Kdy to šlo, musel jsem botu povolovat. Tedy Liquid Fit je dobré vnímat zejména jako metodu druhotného bootfittingu. Doporučil bych preferovat konvenční prostředky úpravy boty, až poté případně dávkovat postupně po max. ½ doporučené dávky. Pro koho ta bota je? Ačkoli udávaná tuhost je 130, nečekejte botu pro závodníky. Skelet je sice poměrně tuhý, nikoli ale natolik, abyste ho nedokázali pouhým tlakem do holení deformovat. Výkonnostní lyžaři tedy musejí hledat jinde. Zato hobby jezdci, kteří chtějí jezdit tak rychle, jak to dovolí prostředí veřejné sjezdovky, ale přitom v komfortu, možná právě našli svůj poklad. I proto, že bota s referenční šířkou 100 mm poskytuje hodně prostoru i pro širší chodidlo. Naopak pro lyžaře s užším chodidlem už může být v chodidlové části prostoru až příliš. Vzhledem k možnosti skelet tepelně tvarovat proto lze doporučit nebát se sáhnout po skeletech menších a vsadit na následný fitting.

Wed´ze FIT 900 FR (recenze)

$
0
0

Redakční recenze - Wed´ze FIT 900 FR: Decathlon už delší dobu potvrzuje, že vlastní vývoj mu není cizí stejně jako krok na půdu, která se zdá zdánlivě už obsazena. A na půdu lyžařských bot určených pro tzv. „resort touring“ vkročil tradičně po svém a nutno podotknout, že vůbec ne špatně. Boty určené pro lyžování s občasnými výlety na stoupacích pásech jsou v poslední době velmi populární a málokterý výrobce je ve svém portfoliu ještě nemá. Obecně nevynikají zcela nízkou hmotností, ale umožňují přepnutí do režimu stoupání, a to pro kratší výlet za prašanem úplně stačí. A těchto parametrů se přesně drží i Wed’ze FIT 900 FR. Jaké jsou? Šířka 100 mm v referenční velikosti 26,5 ukazuje na sportovnější zaměření a spolu s flex indexem 100 je to naprosto ideálně kombinace pro allmountain a freeride. V botách najdeme velmi příjemnou a zateplenou botičku s technologií Thermoforming, kterou lze tepelně tvarovat a podle návodu to zvládnete i sami v domácí troubě. Boty velmi dobře sedí hned na první dojem. Po dvou dnech lyžování se vnitřní botička mírně vytáhla a usazení bylo velmi komfortní, přesto stále přesné. Díky tomu i boty velmi dobře reagují na pokyny a i přes měkčí flexi snesou i sportovnější jízdu na upravené sjezdovce. Jejich naladění ale vyniká v měkkém sněhu, kde jsem ocenil zejména dobré tlumení i komfort vnitřní botičky. Zásadní byl ale test v režimu stoupání. Je potřeba si uvědomit, že se nejedná o skitouringovou ultralehkou speciálku, která je zaměřena hlavně na výkon. Pohyb komínu 30° vpřed i vzad není výhercem v soutěži o nejvyšší pohyblivost, ale pro běžné výlety od lanovky k prašanovým pláním slouží perfektně. Boty lze navíc použít s pinovými stoupacími vázáními díky vyměnitelným podrážkám. A to je ten zásadní bonus. Boty jsou totiž dodávány s podrážkami pro alpské lyžování a s druhým párem podrážek, které mají normu pro stoupací vázání a obsahují inserty pro pinová vázání. Výměna podrážek trvá s imbusovým klíčem necelých 15 minut.

Ortovox Tour 32+7 ABS (recenze)

$
0
0

Čtenářská recenze - Ortovox Tour 32+7 ABS: Čisté a propracované provedení je u firmy Ortovox samozřejmostí a není třeba rozepisovat. Batoh má spoustu kapes pro přehledné uložení potřebného materiálu. Zespodu batohu je kapsa na pásy nebo bundu. V horní části je kapsa na brýle s česaným flísem a venkovní kapsa třeba na mapu. Oceňuji dobře provedená poutka na cepíny, horší je to s poutky na lyže. Uchycení X mi vůbec nevyhovovalo, lyže trčí na všechny strany. Když jdete lesem neustále o něco zadrháváte. Drátěné karabinky se v rukavicích nedají obsluhovat a jsou blízko u sebe, takže stabilita upnutých lyží je mizerná. Dodal jsem plochou smyčku a lyže upevňuji úhlopříčně. Zádový systém je propracovaný a s možností odvětrávání. Což u batohu na zimu, pod kterým máte několik vrstev, nepovažuji za podstatné a spíše se do odvětrávacích otvorů dostává sníh. Batoh dobře sedí na zádech a dá se přizpůsobit, popřípadě rozepnout obvodový zip a zvětšit objem o 7 litrů. Nedostatek vidím v bederním pásu, na kterém je jen jedna kapsička a v ní je aktivační rukojeť. Dodal jsem si kapsičku od jiné firmy, do které dávám na túře foťák a energetickou tyčinku. Aktivační táhlo se dá přehazovat na pravou i levou stranu a na druhé straně můžete mít camelbak. Síťku na uchycení přilby jsem si pro jistotu připevnil na gumičku, abych neriskoval její ztrátu. Na batoh se upevňuje pomocí háčků. Naplnění patrony respektive výměna stojí v ČR cca 600 Kč, v Chamonix 30 eur. S batohem jsem i přes drobné nedostatky spokojen, ale využíval jsem ho zatím pouze na jednodenní túry. Uvidíme, jak se do něj dá nabalit na winterraum.

Wed´ze FIT 900 (recenze)

$
0
0

Redakční recenze - Wed´ze FIT 900: V síti sportovních obchodů Decathlon se mohou vybavit i nároční sportovní lyžaři. Jedním z důkazů je novinka v kolekci lyžařských bot. Jaké jsou boty Wed’ze FIT 900? Už na první pohled je jasné, že se jedná o sportovně zaměřené boty. Nenápadný skelet v černé barvě si na nic nehraje a spíše dává tušit solidní výkon. To potvrzují i čtyři kovové přezky s mikro nastavením, na pohled úzký profil skeletu ve špičce i v patě, ale také velkro pásek s moderní kovovou přezkou, která u závodních modelů nahrazuje běžný suchý zip. Když se podíváme na detaily, zjistíme, že model Wed’ze FIT 900 disponuje flex indexem 110 a šířkou 100 mm v referenční velikosti 26,5, což opět značí spíše sportovní zaměření a současný typický střih celodenních allmountainových bot. Kvalitně zpracovaný skelet doplňuje možnost nastavení cantingu nebo horní přezky na komínu boty, které lze díky třem polohám nastavit na většinu šířek lýtka. Nejzajímavější je ale bezpochyby tvarovatelná botička EVO Fit, která celou nohu balí do zajímavé slupky namísto tradičního tvaru s typickým jazykem. Vnitřní botičku zvládnete přizpůsobit i sami doma. Stačí předehřát troubu na 80 °C a vnitřní botičku bez stélky nechat 10 min nahřívat. Po vyjmutí z horkovzdušné trouby ji vrátíte do skeletu, obujete botu, zapnete a necháte botičku 15 minut chladnout. Materiál se během té doby výborně přizpůsobí. Při jízdě se Wed’ze FIT 900 chovají naprosto předvídatelně. Jsou to typické allmountainové boty, které jsou díky tvarovatelné botičce velmi pohodlné, přesto velmi dobře přenáší příkazy jezdce na lyže, a pokud vám bude stačit flex index 110, neměli byste na žádný limit narazit. Nerušil mě ani chybějící klasický jazyk botičky, naopak specifická „zavinovačka“ EVO Fit se vzhledem k absenci mnoha švů ukázala pro tento druh boty jako naprosto ideální. Jedinou výtku mám k vnitřní stélce, která neposkytuje chodidlu téměř žádnou oporu, a doporučuji ji hned před prvním lyžováním vyměnit za přetvarovanou lyžařskou vložku, kterou pořídíte i v síti Decathlon.

Wed´ze SKI-MO 20 (recenze)

$
0
0

Redakční recenze - Wed´ze SKI-MO 20: Decathlon na letošní sezónu rozšířil nabídku vybavení pro skitouring a freeride. Lehké lyže, stoupací pásy nebo freeridové boty doplňuje i ultralehký batoh Wed’ze SKI-MO 20 pro jednodenní túry. Batoh SKI-MO 20 na první pohled zaujme právě množstvím drobných detailů, které při jednodenních túrách ušetří nejen čas, ale i spoustu pohybů. Na batoh lze připnout jeden pár lyží, cepín, přilbu, teleskopické hole, svoji kapsu má i lavinová lopata, uvnitř pak najdeme ukotvení lavinové sondy a několik oddělených kapes. Dovnitř batohu se lze dostat velmi rychle i unikátním zipem na zádech, k jehož otevření i zavření stačí jedno rychlé zatažení za masivní poutko. Tak se dostanete i k vaku na vodu, pro jehož použití je batoh plně uzpůsoben. Nejvíce však zaujmou dva detaily. Ve spodní části batohu najdeme velkou a velmi dobře odizolovanou kapsu, která je kryta velkým víkem na suchý zip. Slouží pro stoupací pásy nebo mačky, případně obojí. Vzhledem k použitým materiálům uvnitř kapsy se vlhkost z pásů nemá šanci dostat dovnitř samotného batohu. Výhodou kapsy je ale také její dostupnost. Pro pásy můžete sáhnout, aniž byste batoh sundávali ze zad. Druhým detailem je pak tenký gumový popruh zakončený plastovým háčkem a ukotvený v ramenním popruhu. Ten slouží k rychlému přichycení lyží na batoh a stejně jako u kapsy na pásy můžete s lyžemi manipulovat bez nutnosti sundávat batoh. Batoh Wed’ze SKI-MO 20 se v praxi jevil jako velmi pohodlný. Až nezvykle široký bederní popruh spolu se zádovým systémem značně vylepšuje usazení velmi lehkého batohu na zádech, na bederním popruhu navíc najdeme praktické kapsy na zip, na jednom z ramenních popruhů naopak potěší velká kapsa na mobilní telefon. Při chůzi batoh nijak neomezuje v pohybu, při lyžování velmi dobře sedí na zádech. Pohrát si je třeba jen s umístěním sondy a násady lopaty, které kvůli lehkému materiálu na části zad mohou trochu tlačit.

K2 IKONIC 80 Ti (recenze)

$
0
0

Redakční recenze - K2 IKONIC 80 Ti: Sölden, druhá polovina podzimu. Liduprázdné a hlavně bezvadně zrolbované pisty pokryté ráno tvrdým a v průběhu dne už příjemně vodivým sněhem. Co do těchto podmínek zvolit? Chargery – sportovní sjezdovkové carvery – jsem zkoušel vloni a letos jsou prý úplně stejné. Vyzkoušel si i jedny z užších Pinnacle, ale to už jsou na mě, starýho jezevce, hodně široké lyže s vlastnostmi laděnými vyloženě pro freeride. Nakonec jsem se zase ujistil v tom, že na sjezdovce mám pod botou rád tak 80 mm, to cítím jako více méně ideální šířku. Dál v tomto ohledu netřeba chodit a spíš bude důležité, jak mi takové univerzálky vybraná značka naladí. Žádné velké překvapení se nekonalo, K2 tohle prostě umí. Abych šel vlastní spokojenosti maximálně naproti, neomylně jsem sáhnul po nejdelší verzi 184 cm a zase jsem udělal dobře. Jasně, přiznávám, že mám dlouhé lyže rád. Nakonec kdo recenze na lyže čte a dokonce ho zajímá, kdo to píše, ten to o mně možná ví. IKONIC 80 Ti mě překvapily fakt dobrým hraněním a v kombinaci s délkou mi v dlouhém oblouku dávaly pocit jistoty i ve vyších rychlostech. Nechi říkat ve vysokých, byl jsem vlastně toho dne letos poprvé na kopci, navíc po zranění… O to víc jsem kvitoval, že můžu lyžím věřit, že mi v dlouhém neustřelí (chvilku jsem testoval, nebylo to na první dobrou, není to obřačka), prostě že „to půjde“. Vedle vyloženě dobrého hranění mi vyhovovla i poměrně vysoká stabilita a klid ve smyslu nikterak vysoké dynamiky a hbitosti. Popravdě, ty lyže jsou spíš línějsí, ale přesně to jsem od nich očekával. A jsem přesvědčený, že se to bude líbit i většině dobrých rekreačních lyžařů. Mírně problematicky se K2 IKONIC 80 Ti ukázaly v krátkém smýkaném oblouku na tvrdém, uklouzaném a poměrně prudkém svahu. Přehraňují pomalu, ale to se dá s ohledem na jejich šířku očekávat. Jenomže se jim ani nechce moc sesouvat, patka se dost kouše. Příprava hran? Anebo celkem vysoká torzní tuhost! Ty lyže zkrátka chtějí táhnout po hraně. V dlouhém oblouku jsou, abych tak řekl, důstojné, tedy klidné, poloměry do středního celkem bez problémů zkracují, ale určitě vám s reboundem nebudou létat z jednoho oblouku do druhého. Zase je to spíš klid a stabilita. Ale taky točivost! Záměrně jsem se nekoukal na uváděný rádius, teď vidím, že ve 177 cm je to něco přes 17 metrů. Ale lyže točí velmi ochotně! Určitě tomu napomáhá Speed Rocker, ovšem taky to, že se hlavně ve špičce celkem snadno ohýbají. Po dvou hodinách jsem si vzal stejný model ve 170 cm a … Nebavil mě. Taky byl překvapivě stabilní, pocitově dokonce tužší, taky moc nesmýkal, ale celkově už nijak nenadchnul. Tohle už je určitě hodně subjektivní pocit, ale takových lyží – nikterak špatných – je všude dost. Pokud umíte lyžovat a jste aspoň trochu požitkáři (lenoch je něco jiného), berte si lyže dlouhé, nebo krátké. V nabídce řady Konic je ještě širší model IKONIC 84 Ti a nevypadá vůbec špatně. Třeba i proto, že je prodávaný s lepším vázáním Marker XCell. Jak širší 84, tak testovaná 80 jsou k dispozici i v měkčí verzi bez titanalu. Nemyslím si, že měkčí verze budou lepší, ale v každém případě je to velice sympatické. Nabídnout stejnou lyži v měkčí a tužší verzi je, myslím, prima.

K2 LUV Machine 72 Ti (recenze)

$
0
0

Redakční recenze - K2 LUV Machine 72 Ti: V polovině listopadu jsme se na ledovci v rakouském Söldenu se zástupci redakce SNOW zúčastnili testování nové kolekce lyží a bot značky K2. Do oka mi padly "nejostřejší ženské lyže, co kdy K2 udělala". Fakt? Sportovně zaměřené holky, co uměj’ lyžovat, si je prý pochvalují. No ale proč by chlap testoval babský lyže? Stejně si je nekoupí. Tak třeba aby si udělal přehled a mohl ženám ve svém okolí doporučovat. Překvapení, překvapení hraničící s nadšením! Nádherně vyladěné lyže s vynikajícím hraněním, měkčí flexí, ale extrémně příjemným průhybem a tím pádem lahodným průjezdem oblouku. A na konci – lehké, řekl bych skoro rajcovní nakopnutí. No dobře, postrčení. Ale stejně, zírám a říkám si, pánové, tohle by se líbilo i vám, co jste spíš lehčí váhy, nejezdíte moc rychle, radši hledíte na správnou techniku a každý oblouček si náležitě vychutnáváte. Sáhl jsem po nejdelším modelu 167 cm, vyjel nahoru na Schwarze Schneid, projel tunelem na Tiefenbach a modrá dálnice pod kabinou Tiefenbachbahn začala naříkat, jak jsem jí cejchoval kolejema, co za mnou zůstávaly. Jsem řádný narcis, takže mám pocit, že z vedlejší kotvy se na mě museli snad všichni dívat. Jasně, dělám si legraci, ale jde o to, že mi ty lyže náramně seděly a moc mě bavily. Nezpomeňte, měl jsem s sebou Huga… „Určitě by pár ženských, těch opravdu dobrých lyžařek, ocenilo ještě jednu délku navíc, o tom nepochybuju. Ale prodalo by se toho děsně málo, takže ekonomika prostě velí končit s délkama na 167 centimetrech,“ říkak mi večer marketingový manažer evropské centrály K2 Sepp Kleisl. Chápu to, tady si prostě nechám na delší lyže zajít chuť. Nakonec jsem tu, myšleno mezi ženskými, jenom na skok, jako na návštěvě. Sepp ale přidal jednu dost zajímavou informaci: „Ta lyže je jenom ve čtyřech délkách, ale zase jsou všechny stejné.“ Nerozumíte? Sepp tímto otevírá otázku tuhosti flexe lyží, která se, jak známo, bohužel u totožného modelu liší s narůstající/kle­sající délkou. Delší lyže zkrátka bývají pocitově flexibilnější, protože se snáze ohýbají. Naproti tomu kratší modely často v porovnání s delšími působí jako tužší, méně živé, málo responsivní. Schválně si to někdy vyzkoušejte. „Vedle sestavy vázání, která vlastně kratší lyže omezuje v průhybu, je to také otázka celkového naladění lyže, což ale musí vycházet už z její konstrukce. U modelu LUV Machine 72 Ti je skutečně v závislosti na délce uzpůsobováno i dřevěné jádro a ostatní konstrukční prvky, takže tuhost flexe by měla zůstat u všech délek zachována,“ popisuje Sepp Kleisl. No pokud v K2 dámské lyže opravdu ladí tímto způsobem, potom se nedivím, že se lyže líbí. No a co konkrétně se mi tedy na K2 LUV Machine 72 Ti líbilo, případně nelíbilo? Jedná se o bezvadné uzniverzálky pro ježdění na upravených sjezdovkách. 72 mm pod patou dává příjemnou stabilitu, na tom se určitě podílí také velmi kvalitní hranění. Na vyloženě dlouhé oblouky v opravdu vysokých rychlostech to není, ale oblouky středních poloměrů se především na mírných svazích daří náramně, lyže krásně vedou stopu. A když do nich tlačíte, tak zkracují, s tím nemají žádný problém. Neoplývají dynamikou. Oblouk zkrátí, ale že by vás vyloženě nakoply do dalšího, to určitě ne. I při rychlém navazování oblouků lyže zůstávají spíš klidné, výjezdy z každého oblouku jsou plynulé, bez známek větší agresivity. A mně se tohle naladění moc líbí. Trochu méně se mi líbilo sesouvání, ty lyže fakt rády drží hranu. Navíc mne při smýkaných obloucích neposlouchaly hlavně špičky lyží, jednou se mi dokonce zkřížily a bylo z toho první letošní naklepání boku a hýždě. Jakkoliv se tedy nejedná o kdo ví jak sportovní mašiny, obliba jízdy po hranách a její jednoznačné upřednostnění před oblouky sesouvanými K2 LUV Machine 72 Ti nepochybně adresuje hlavně zdatným, technicky dobře vybaveným lyžařkám. Že by takto vyladěné lyže seděly i spoustě lehkých chlapů, už jsem psal a nemá cenu to dál jakkoliv rozebírat. Chlapi si určitě lady skis kupovat nebudou, v tom jsme za jedno.

K2 Recon 130 (recenze)

$
0
0

Redakční recenze - K2 Recon 130: Je to už 4 roky, co značka K2 na trh uvedla svoje první lyžáky. Nemám informace o tom, jak se prodávaly, ale jejich kvality byly poměrně dobře hodnoceny. To ale neznamená, že nebylo co vylepšovat. Konec konců tu svoji cestu k opravdu kvalitní sjezdové botě si musely vyšlapat všichni výrobci. Často se jedná o detaily, především v otázce tvarování základního kopyta. Vyladit botu tak, aby skutečně dobře padla na nohu a přitom dokázala oslovit dostatečně početné publikum, to určitě není jednoduché. Dobře padnout totiž v případě layžařských bot znamená fit těsný, ale stále pohodlný. První lyžáky z produkce K2 jsem před třemi lety testoval. Nic jsem proti nim nenamítal, ale že bych vlivem toho měnil své preference ve věci značky lyžařských bot, to určitě ne. „Ty nové boty si musíš vyzkoušet, budeš koukat,“ přemlouval mě Luboš Gável z firmy Outdoor Sisters, která značku K2 do České republiky dováží. Namítal jsem, že ty boty znám, že jsou celkem dobré… „Jsou to úplně jiné boty než jsi testoval. Letos je úplně všechno jinak,“ nedal se Luboš odbýt, tak jsem se zprvu neochotně začal vyzouvat ze svých lyžáků a myslel si něco v tom smyslu, že to dneska, kdy se skoro každá bota tvaruje na nohu a vy mi ji tady v testcentru určitě tvarovat nebudete, že to stejně nemá velký smysl. A při tom jsem poslouchal, co jsem, pravda, nevěděl. Že se boty K2 dnes vyrábí ve fabrice Dalbello, že mají vlastní vývoj a s Dalbellem vlastně sdílejí jenom výrobní techniku a nákup materiálů, což je samozřejmě ekonomicky zajímavé. Že si Američané v italské fabrice sami dohlížejí na kvalitu, což mě trochu udivilo, protože rozhodně nemám pocit, že by na botách značky Dalbello bylo něco ošizeno. A že tajemství nových bot od K2 spočívá v kombinaci hned 4 druhů rozdílně tuhých plastů, což botám dává neobyčejné vlastnosti. Mimo jiné nízkou hmotnost. Jo, i nejvýkonnější lyžáky aktuální kolekce K2 – Recon 130 – jsou fakt lehčí než ostatní srovnatelné boty. Já je nevážil, ale člověk to cítí, když je drží v ruce. A v katalogu se píše, že ve velikosti 26,5 mají 1 650 gramů. Mě ale vždycky mnohem víc zajímá, jak lyžáky sedí na noze, nejlépe ještě před jakýmkoliv tvarováním, a potom taky jak jsou tuhé nebo měkké, protože ta čísla označující tuhost flexe… Znáte to. Perfektní usazení nohy, i více prostoru prstům Záměrně jsem se neptal, jak jsou boty široké, zažil jsem už v tomto ohledu ledacos. Pro pořádek jenom uvedu, že jsem celý život lyžoval v botách, jejichž šíře, volume, chcete-li, je popisována údajem 98 mm. To jsou vlastně nejužší lyžáky pro veřejnost, cokoliv užšího už většinou spadá do kategorie bot závodních. Některé mě za malíčkem trochu tlačily, tak jsem si je nechal vybrousit, některé mě kupodivu netlačily vůbec a jedny mě teď tlačí jen na pravé noze a o tvarování už vážně uvažuju. A všechny byly dle katalogu široké 98 mm. Boty K2 Recon 130 mi k mému velkému překvapení na noze seděly velice dobře, aniž bych cokoliv tvaroval. Pevné, těsné usazení paty a nártu vyhovuje potřebám sportovního pojetí jízdy, ale trochu mě překvapuje, že dvě spodní přezky už na začátku lyžování zapínám až na předposlední pozici (zoubek, chcete-li). Svoje vlastní boty zapínám na druhý, po hodině ježdění někdy maximálně na třetí zoubek. Ano, mikropřezky testovaných bot je možné ještě zkrátit, ale stejně… Mám prostě hubené nohy. Určitě by i v tomto pomohla kvalitní stélka, ta, kromě svojí primární funkce podpory klenby, prostor v botě o něco zmenší. Já bych bez na míru vytvarovaných stélek (díky Sidasu!) absolutně nemohl lyžovat. Easy entry Ve špičce, v okolí prstů, je o něco více místa, než jsem zvyklý. Ale při jízdě mi to kupodivu nijak nevadí, bota v oblasti kotníku, paty a nártu sedí bezvadně. Á propos, nárt. K2 u modelu Recon 130 hodně silně akcentuje easy entry – tedy technologii, díky níž se bota snadno nazouvá. O co se konkrétně jedná? Nejde o žádná kouzla, plasty použité právě na nártu, jsou prostě měkčí, takže lépe „uhnou“, když si boty nazouváte. Vždycky jsem tvrdil, že boty, ve kterých se dobře chodí a snadno se do nich nazouvá, mají v kvalitách ceněných při lyžování mínus. Týká se to samozřejmě jenom sportovních bot, u kterých máme přece jen o něco vyšší nároky na jejich tuhost. K2 Recon 130 jsou ale, k ménu překvapení, v nákleku tuhé dostatečně. A to už se dnes o všech lyžákách s označením flexe 130 říci nedá. Po pár jízdách si dokonce povoluji horní velcro pásek s přezkou (mně tedy tyhle přezky moc nesedí, široký pásek na suchý zip by mi úplně stačil). Polyurethan 4x jinak K dalším technologiím asi tolik: Největší chloubou nových lyžáků K2 Recon je Powerlite Shell kombinující ve stavbě skeletu 4 různé tuhosti polyurethanu (TPU) – nejtužší na zadní straně manžety (nad achylovkou), dostatečně tuhý také na podešvi a celé patní části spodního dílu skeletu. Měkčí plast je použitý třeba okolo kotníků, po stranách nártu a ve špičce skeletu, úplně nejměkčí potom shora na nártu, viz. easy entry. Jestliže se v minulosti některé firmy pyšnily bi-injektovanými skelety, tak K2 dnes používá materiály dokonce čtyři! Kromě pohodlí je benefitem „technologie čtyř druhů plastu“ ještě nízká hmotnost, protože bylo možné materiál ubrat tam, kde ho není třeba. Také u nových Reconů je uplatněna patentovaná technologie Energy Interlock, takže pro spojení spodního skeletu s manžetou nejsou použity žádné nýty ani šrouby. Oba díly jsou do sebe „zakousnuty“ speciálně tvarovaným zámkem, v němž do sebe zapadnou proti sobě frézované plastové komponenty. Toto spojení má být jednak flexibilnější, navíc při ohýbání údajně nevyvíjí na spojené materiály tolik nežádoucího tlaku. Co se týče individuálních úprav, skelet je samozřejmě možné nahřívat a vytahovat, určitě i brousit, vnitřní botičku tepelně tvarovat. Manžetu lze na spodním skeletu ladit pomocí cantingu na vnitřní i vnější straně boty a navíc je možné postavení nohy nad lyží ovlivňovat také nakláněním podpatku, který je k tomu uzpůsoben. To je u nezávodních bot hodně neobvyklé.
Viewing all 577 articles
Browse latest View live